Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
hartfilmpje

4.38 Je euthanasie vždycky špatná?

Konec života

Termín „eutanazie“ se stal synonymem pro zabití člověka, který už nechce žít. Je to smrt na vlastní žádost. V případě eutanazie ukončujeme život, který nám Bůh svěřil do péče. Činíme konec něčemu, co nám nepatří.

Místo toho, aby se člověku pomáhalo milovat život darovaný Bohem, pomáhá se mu tento život skončit. Vykonání eutanazie je porušením starobylé Hippokratovy přísahy, kterou lékaři skládají. Člověk nikdy nemá právo ukončit svůj život, proto je eutanazie vždycky špatná.

> Více se můžeš dočíst v knize

Eutanazie je úmyslné zabití člověka na jeho žádost nebo žádost těch, kteří o něj pečují. Je to odmítnutí Boha & jeho daru života.

Moudrost církve

Co páté přikázání zakazuje?

Páté přikázání zakazuje jako těžce odporující mravnímu zákonu:

  • přímé a úmyslné zabití  člověka, i spolupráci na něm;
  • přímý potrat, chtěný jako cíl nebo prostředek, a také spolupráci na něm, pod trestem exkomunikace: protože lidská bytost musí být absolutním způsobem respektována a chráněna ve své integritě již od svého početí;
  • přímou eutanazii, která je ukončením života osob postižených, nemocných nebo už blízkých smrti, aktivním zákrokem nebo opomenutím povinné pomoci;
  • sebevraždu  i úmyslnou spolupráci na ní, neboť těžce uráží spravedlivou lásku k Bohu, sobě a bližnímu: odpovědnost sebevraha může být zvětšena, je-li sebevražda spojena s pohoršením, anebo zmenšena vlivem výjimečných psychických poruch nebo nadměrného strachu. [KKKC 470]

Jaké léčebné procedury jsou dovoleny v bezprostřední blízkosti smrti?

 Léčebné procedury, které se obvykle nemocné osobě poskytují, nelze oprávněně přerušit. Je oprávněné užívat utišujících prostředků, není-li cílem smrt, a zříci se léčení „za každou cenu“, to znamená použití neúměrných lékařských procedur bez rozumné naděje na kladný výsledek. [KKKC 471]

Je eutanazie přípustná?

Aktivní přivození smrti je v každém případě proviněním proti přikázání „nezabiješ“ (Ex 20,13). Naopak stát nablízku člověku při jeho odcházení z tohoto světa je dokonce přikázáním lidskosti.

Pojmy aktivní asistence při umírání a pasivní pomoc při umírání často vnášejí do debaty nejasnosti. V podstatě jde o to, jestli někdo umírajícího člověka aktivně usmrtil nebo ho nechal zemřít. Ten, kdo napomáhá člověku ke smrti při takzvané aktivní asistenci při umírání, prohřešuje se proti pátému přikázání. Ten, kdo napomáhá člověku při umírání ve smyslu takzvané pasivní pomoci při umírání, následuje přikázání blíženské lásky. V tomto případě, kdy je stanovena pacientova jistá smrt, se upouští od mimořádných medicínských opatření, která nemají naprosto žádný vliv na výsledek. Toto rozhodnutí musí učinit sám pacient, případně k němu musí dát předem závazný pokyn. V situaci, kdy už toho není sám schopen, musí jeho vyslovené či předpokládané vůli učinit zadost zplnomocněný zástupce. Péče o umírajícího nesmí být nikdy přerušena. To je přikázání blíženské lásky a milosrdenství. Je žádoucí a odpovídající lidské důstojnosti, aby byly pacientovi podávány léky tišící bolest, a to i za cenu nebezpečí ukrácení jeho života. Avšak užití těchto prostředků nesmí cíleně směřovat ke smrti ani sloužit jako prostředek usmrcení. [Youcat 382]

Co k tomu říkají papežové

V sociálním a kulturním kontextu, který působí, že se obtížněji přijímá i snáší utrpení, jsou lidé spíše pokoušeni k tomu, aby zcela odstranili problém bolesti tím, že ho prostě vyloučí a urychlí smrt… Prohlašuji, že eutanazie je těžké porušení Božího zákona, protože je to vědomé zabití lidské osoby, které je morálně nepřijatelné. (Papež Jan Pavel II., Evangelium Vitae [Radostná zvěst o životě], encyklika o životě, který je nedotknutelné dobro, čl. 15 a 65, 25. března 1995)