Všechny tweety
Předchozí:
Následující:

1.7 Proč bych měl/a věřit v Boha?

Stvoření, nebo náhoda?

Lidé ve svém životě touží po dokonalém štěstí. Mnoho lidí došlo k tomu, že dlouhodobé štěstí není možné najít v úspěchu, moci ani bohatství. Lidé často zmiňují jako důležitý zdroj štěstí vztahy. Pravé štěstí přichází zevnitř, z vědomí, že jsme milováni a že děláme správnou věc.

Nejdůležitější pravda o člověku je, že patříme Bohu – on nás stvořil a miluje nás. Dokonalé štěstí tedy můžeme nalézt pouze v něm. Může to znít banálně, ale k tomu, abychom byli šťastní, potřebujeme pouze celým srdcem souhlasit s Božím plánem a na tomto plánu spolupracovat.

> Více se můžeš dočíst v knize

Dokonalé štěstí můžeš nalézt pouze v Bohu, který tě stvořil, zná tě a miluje tě: Potřebuješ ještě nějaký jiný důvod k tomu, abys uvěřil/a?

Moudrost církve

Proč je v člověku touha po Bohu?

 Sám Bůh, jenž stvořil člověka k svému obrazu, vepsal do lidského srdce touhu po Bohu. I když člověk často tuto touhu nebere na vědomí, Bůh ho nepřestává přitahovat k sobě, chce, aby člověk žil a nacházel v něm plnost pravdy a štěstí, po nichž neustále touží. Člověk je tedy svou přirozeností i svým povoláním náboženská bytost schopná vstoupit do společenství s Bohem. Toto hluboké životní spojení s Bohem je základem důstojnosti člověka. [KKKC 2]

Proč hledáme Boha?

Bůh nám vložil do srdce touhu hledat ho a nalézat. Svatý Augustin říká: „Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ Tuto touhu po Bohu nazýváme náboženstvím.

Hledat Boha je pro člověka zcela přirozené. Veškeré lidské pátrání po pravdě a štěstí je ve skutečnosti hledáním toho, co je v plnosti nese, co je zcela naplňuje, co je jim plně ve službě. Člověk se stává plně sám sebou až v okamžiku, kdy nalezne Boha. „Kdo hledá pravdu, hledá vědomě či nevědomky Boha“ (sv. Edita Steinová).[Youcat 3]

Co k tomu říkají církevní otcové

(Bůh) je zdroj našeho štěstí a jediný cíl všech našich tužeb… Následujeme ho svou láskou, a když ho dosáhneme, můžeme spočinout v dokonalém štěstí – v tom, který je naším cílem. [Sv. Augustin, O obci Boží, kniha 10, kap 3. (ML 41, 298)]