All Questions
prev
Předchozí:4.1 Proč jsme na zemi?
next
Následující:4.3 Co ode mě Bůh žádá?

4.2 Co bych měl/a dělat se svým životem?

Povolání

Zejména v době, kdy je deprese a vyhoření běžným jevem, jde o velmi důležitou otázku. Odpověď, kterou můžeme dát, je vlastně velmi jednoduchá: cílem nás, lidských bytostí, je být šťastní.

Cestu k opravdovému štěstí lze nalézt pouze v Ježíši: sám o sobě řekl, že je cesta (Jan 14,6) Jan 14,6: Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ . Pokud toužíš najít definitivní štěstí, je důležité investovat do svého vztahu s Bohem. Opravdové štěstí najdeš, protože Bůh ti pomůže objevit, co bys měl/a dělat se svým životem.

Důvěřuj Bohu, že tě miluje a chce, abys byl/a šťastný/á, a pak se o tuto lásku dělil/a s druhými. Ostatní přijde samo.
Moudrost církve

V jakém vztahu jsou blahoslavenství k lidské touze po štěstí?

Blahoslavenství odpovídají na vrozenou touhu člověka po štěstí, kterou Bůh vložil do lidského srdce, aby ho přitahoval k sobě, a kterou může ukojit jen on sám. [KKKC 361]

Proč toužíme po štěstí?

Bůh nám vštípil do srdce tak nekonečnou touhu po štěstí, že ji nedokáže utišit nic než Bůh sám. Štěstí a radost, které v tomto světě prožíváme, jsou pouze náznakem věčného štěstí. Touha po věčném štěstí nás vybízí, abychom milovali Boha nade vše. [Youcat 281]

Co je to svoboda a k čemu je dobrá?

Svoboda je Bohem darovaná síla k tomu, aby člověk dokázal jednat naprosto samostatně a sám za sebe. Svoboda zahrnuje možnost volit mezi dobrem a zlem. Volba zla je však zneužitím svobody.

Bůh nás stvořil jako svobodné lidi a přeje si naši svobodu, abychom se z hloubi srdce dokázali rozhodovat pro dobro, dokonce pro to nejvyšší „Dobro“ – tedy pro Boha. Čím více konáme dobro, tím jsme svobodnější. [Youcat 286]

Co k tomu říkají církevní otcové

My, kdo jsme byli povoláni jeho vůlí v Ježíši Kristu, neospravedlňujeme se sami sebou ani svou moudrostí, rozumností, zbožností nebo svými skutky, které jsme vykonali se zbožným srdcem, nýbrž vírou, kterou všemohoucí Bůh ospravedlnil všechny lidi od počátku. Jemu buď sláva na věky věků. Amen. Co tedy máme dělat, bratři? Ochabneme snad v dobrém konání a upustíme od lásky? Ať Hospodin nedopustí, aby se nám to stalo, ale pospěšme, abychom konali neúnavně a horlivě každý dobrý skutek. [Sv. Klement Římský, List Korinťanům, kap. 32:4 (MG 1, 272)]