Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
kaarsjes

3.32 Co se odehrává během Velikonoční vigilie?

Velké církevní svátky

Velikonoční vigilie je hlavní událostí liturgického roku. Vše, co Ježíš řekl a vykonal, dostává smysl jen díky jeho vzkříšení. Zapálení velikonoční svíce v potemnělém kostele symbolizuje Ježíše, naše jediné Světlo. Toto světlo je předáváno od člověka k člověku, až se zapálí svíce všech věřících a celý kostel je ozářen jejich jasem.

V četných úryvcích z Bible posloucháme o vztahu mezi Bohem a jeho lidem. Během velikonoční vigilie se často slaví křest dospělých katechumenů a všichni věřící obnovují své křestní sliby. Eucharistie se slaví s radostí ze všeho, co nám Ježíš dal.

> Více se můžeš dočíst v knize

Při velikonoční vigilii oslavujeme Ježíšovo zmrtvýchvstání svícemi, čtením o Božím plánu spásy, křtem & eucharistií.

Moudrost církve

Jak v liturgii církve působí Kristus?

Kristus v liturgii církve naznačuje a uskutečňuje především své velikonoční tajemství. Sesláním Ducha Svatého udělil apoštolům a jejich nástupcům moc uskutečňovat dílo spásy eucharistickou obětí a svátostmi, v nichž on sám působí sdělováním své milosti věřícím celého světa a všech dob. [KKKC 222]

Co je podstatou každé liturgie?

Liturgie je vždycky především setkáním s Ježíšem Kristem. Každá eucharistická bohoslužba je oslavou velikonočního tajemství. Ježíš oslavuje spolu s námi přechod ze smrti do života a otvírá nám cestu k životu.

Nejdůležitější bohoslužbou na světě byla velikonoční bohoslužba, kterou slavil Ježíš se svými učedníky ve večeřadle v předvečer své smrti. Učedníci se domnívali, že jim Ježíš bude tradičně připomínat vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Ježíš ale s nimi slavil vysvobození celého lidstva z moci smrti. Tehdy v Egyptě uchránila „krev beránka“ izraelský národ před zhoubným dílem anděla smrti. Nyní to byl sám Beránek Boží, jehož krev zachrání lidstvo ze smrti. Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání jsou totiž znamením, že po smrti člověk získává nový život. Ježíš sám přirovnává svou smrt a vzkříšení k vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Spásný účinek Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání se proto označuje jako velikonoční tajemství. Ve srovnání s krví beránka, která zachránila Izraelity před smrtí při vyjití z Egypta (Ex 12), je tím skutečným Beránkem Ježíš sám, protože vysvobodil lidstvo z osidel smrti a hříchu. [Youcat 171]

Jaká „znamení“ dosvědčují Ježíšovo vzkříšení?

Kromě podstatného znamení, jímž je prázdný hrob, je Ježíšovo zmrtvýchvstání dosvědčeno ženami, které se jako první setkaly s Ježíšem a zvěstovaly to apoštolům. Ježíš se pak „ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou“ (1 Kor 15,5–6) a ještě jiným. Apoštolové si nemohli zmrtvýchvstání vymyslet, vždyť ho pokládali za nemožné a sám Ježíš je káral pro jejich nevěru. [KKKC 127]

Proč je zmrtvýchvstání zároveň transcendentní událostí?

I když je zmrtvýchvstání historickou událostí, ověřitelnou a dosvědčenou znameními a svědectvími, jako vstup Kristova lidství do Boží slávy přesahuje a překonává dějiny a je tajemstvím víry. Z tohoto důvodu se vzkříšený Kristus neukázal světu, ale svým učedníkům a učinil je svými svědky před lidem. [KKKC 128]

Jak učedníci zjistili, že Ježíš vstal z mrtvých?

Učedníci, kteří nejprve ztratili veškerou naději, uvěřili v Ježíšovo zmrtvýchvstání, protože ho po jeho smrti při nejrůznějších příležitostech spatřili, hovořili s ním, a tak poznali, že je živý.

Velikonoční události, které se odehrály v Jeruzalémě roku 30, nejsou žádné vymyšlené příběhy. Ježíšova smrt a domnělý krach jejich společné věci vedly učedníky k tomu, že se rozutekli („My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele“, Lk 24,21) nebo se zabarikádovali za zamčenými dveřmi. Teprve setkání se zmrtvýchvstalým Pánem je vysvobodilo ze strnulosti a naplnilo je nadšenou vírou v Ježíše Krista, Pána nad životem a smrtí. [Youcat 105]

Existují důkazy Ježíšova zmrtvýchvstání?

Neexistují žádné přímé důkazy Ježíšova zmrtvýchvstání ve smyslu výsledků exaktních věd. Avšak existují silná svědectví četných jednotlivců i skupin těch, kteří byli přímými účastníky jeruzalémských událostí.

Nejstarším křesťanským svědectvím o zmrtvýchvstání je list, který napsal sv. Pavel církevní obci v Korintu asi dvacet let po Ježíšově smrti: „Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli“ (1 Kor 15,3-6). Pavel zde dosvědčuje živou tradici, kterou nalezl v prvotním křesťanském společenství, když se dva nebo tři roky po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání sám stal křesťanem – na základě převratného setkání se vzkříšeným Pánem. Učedníci pochopili prázdný hrob jako první odkaz na Ježíšovo zmrtvýchvstání (Lk 24,5-6). Právě ženy, které podle tehdejšího právního chápání nebyly schopny vydávat svědectví, objevily prázdný hrob. I když se píše, že apoštol Jan už u prázdného hrobu „uviděl a uvěřil“ (Jan 20,8b), jistota o tom, že Ježíš žije, se upevnila teprve celou řadou jeho zjevení. Četná setkání se Zmrtvýchvstalým uzavírá Kristovo nanebevstoupení. A přece i po něm až do dnešních dnů se lze setkat se živým Pánem: Ježíš Kristus žije.  [Youcat 106]

Co k tomu říkají papežové

Slavení liturgie velikonoční vigilie je charakterizováno dvěma velkými znameními. Předně je to oheň, zdroj světla velikonočního paškálu, jenž se při procesí středem chrámu ponořeného do temnoty noci stává vlnou světel a vypráví nám o Kristu jakožto pravé jitřence, která nezapadá navěky, o Zmrtvýchvstalém, ve kterém světlo zvítězilo nad temnotou. Druhým znamením je voda. Ta připomíná jednak vody Rudého moře, pád a smrt, tajemství kříže. Potom ji však vnímáme jako pramen, prvek, který v poušti dává život. Stává se tak obrazem svátosti křtu, jenž nám umožňuje účast na smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. (Papež Benedikt XVI., homilie velikonoční vigilie, 23. dubna 2011)