Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
opspattend water

3.36 Jaké jsou účinky křtu?

Svátosti

Skrze křest nás Bůh přijímá za své děti. Od chvíle křtu se stáváme členy církve, široké rodiny křesťanů. Lidé přijímající křest (případně jejich rodiče) slibují, že se zříkají všeho zla a že se budou snažit žít dobrým křesťanským životem.

Tato svátost smývá vinu prvotního hříchu, oddělení od Boha způsobené prvním hříchem Adama. Křest také smývá a odpouští všechny dosavadní osobní hříchy. Nový život křesťana začíná tedy s čistým štítem! Od tohoto okamžiku nám Duch Svatý pomáhá, abychom žili jako dobří křesťané (1 Kor 12,13) 1 Kor 12,13: Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem..

> Více se můžeš dočíst v knize

Křtem se stáváme Božími dětmi a členy církve. Prvotní hřích i osobní hříchy jsou smyty.

Moudrost církve

Odkdy církev uděluje křest a komu?

Církev uděluje křest ode dne letnic tomu, kdo věří v Ježíše. [KKKC 255]

Kdo může křtít?

Řádnými udělovateli křtu jsou biskupové a kněží, v latinské církvi také jáhnové. V případě nutnosti může křtít každý, jen když má úmysl konat to, co koná církev: vylévá vodu na hlavu kandidáta a pronáší trinitární křestní formuli: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“.[KKKC 260]

Může být člověk spasen bez křtu?

Protože Kristus zemřel pro spásu všech lidí, mohou být bez křtu spaseni ti, kdo umírají pro víru (křest krve), dále katechumeni a všichni, kdo z podnětu milosti, aniž znají Krista a církev, upřímně hledají Boha a snaží se plnit jeho vůli (křest touhy). Co se týká dětí zemřelých bez křtu, církev je ve své liturgii svěřuje Božímu milosrdenství. [KKKC 262]

Jaké jsou účinky křtu?

Křest působí odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů a trestů za hříchy; dává podíl na božském životě Nejsvětější Trojice prostřednictvím posvěcující milosti, milosti ospravedlnění, která přivtěluje ke Kristu a jeho církvi; dává podíl na Kristově kněžství a je základem společenství se všemi křesťany; uděluje božské ctnosti a dary Ducha Svatého. Pokřtěný patří Kristu navždy: je označen nezrušitelnou pečetí Krista (svátostným znamením neboli charakterem). [KKKC 263]

Co je to křest?

Křest je cestou z říše smrti do života; je branou do církve a počátkem trvalého společenství s Bohem.

Křest je zásadní svátostí a předpokladem pro všechny ostatní svátosti. Sjednocuje nás s Ježíšem Kristem, zahrnuje nás do jeho výkupné smrti na kříži, a tak nás vysvobozuje z moci hříchu, očišťuje od všech osobních hříchů a umožňuje nám spolu s ním vstát z mrtvých k životu, který nekončí. Protože křest je smlouvou s Bohem, musí člověk k němu říci své svobodné „ano“. V případě křtu malých dětí vyznávají víru jejich rodiče jako zástupci. [Youcat 194]

Jak se křest uděluje?

Klasickou formou udělování křtu je trojí ponoření křtěnce do křestní vody. Ale většinou se křtěnci natřikrát lije voda na hlavu a udělovatel křtu přitom pronáší slova: „N, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“.

Voda symbolizuje očištění a nový život. Tuto skutečnost vyjadřoval už Janův křest pokání. Křest, který je udělován ve „jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“ vodou, je více než pouhé znamení obrácení a pokání. Je to nový život v Kristu. Proto ještě následuje pomazání olejem křtěnců, oblečení bílého šatu a zapálení křestní svíce. [Youcat 195]

Proč církev křtí malé děti?

Církev se od svého prvopočátku drží tradice křtít malé děti. Má to jediný důvod: ještě než se my sami rozhodneme pro Boha, Bůh se už dávno rozhodl pro nás. Křest je tedy milost, nezasloužený dar Boha, který se nás bezpodmínečně ujímá. Proto věřící rodiče, kteří si přejí pro své potomky jen to nejlepší, žádají křest, ve kterém je dítě osvobozeno od vlivu dědičného hříchu a vyrváno z moci smrti.

Křest dětí předpokládá, že křesťanští rodiče budou křtěnce uvádět do víry a do křesťanského života. Ten, kdo dítěti odpírá křest z důvodu mylně chápané liberality, dopouští se na něm bezpráví. Tak jako nechceme dítěti odpírat lásku, pro kterou se samo také dokáže rozhodnout až později, neměli by věřící rodiče upírat svému dítěti křestní milost, nechtějí-li se na něm dopouštět příkoří. Tak jako se každý člověk rodí se schopností řeči, které se ovšem musí učit, rodí se každý člověk i se schopností věřit, avšak musí se víře učit. Křest však nelze nikomu vnucovat. Byl-li někdo pokřtěn jako malé dítě, musí svůj křest později „ratifikovat“ vlastním životem – to znamená, že k němu musí říci z vlastní vůle své „ano“, aby mohl začít přinášet plody. [Youcat 197]

Je křest skutečně jedinou cestou ke spáse?

Pro všechny, kteří přijali evangelium a uslyšeli, že Kristus je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6), je křest jedinou cestou k Bohu a ke spáse. Zároveň však platí, že Ježíš Kristus zemřel za všechny lidi. Proto cestu ke spáse nalézají i všichni ti, kteří neměli příležitost skutečně poznat Ježíše a víru a kteří s upřímným srdcem hledají Boha a žijí podle svého svědomí (takzvaný křest touhy).

Bůh nám dal svátosti jako prostředky spásy. Proto je církev musí lidem neúnavně nabízet. Kdyby se vzdala tohoto svého poslání, zpronevěřila by se svému úkolu od Boha. Avšak Bůh sám není vázán na své svátosti. Tam, kam se církev – vlastní vinou nebo z jiných důvodů – nedostane nebo kde sklízí neúspěch, Bůh sám připravuje člověku jinou cestu ke spáse. [Youcat 199]

Proč by si katechumeni měli vybírat své křestní jméno po nějakém velkém světci?

Nemáme lepší vzory ani lepší pomocníky než svaté. Je-li mým patronem světec, mám u Boha přítele. [Youcat 202]

Co k tomu říkají církevní otcové

Blažená je svátost vody, ve které jsme smytím vin naší dřívější slepoty osvobozeni a připuštěni k věčnému životu! Avšak my, rybky, jsme po příkladu našeho IXTHYS* (= řec. ryba) Ježíše Krista zrozeni z vody a není pro nás žádný jiný způsob, jak zůstat v bezpečí, než neustále setrvávat v této vodě. [Tertullián, O křtu, kap. 1 (ML 1, 1197)]