Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
vrouwen bij het graf

3.33 Jak důležité jsou Velikonoce? Co je to „Urbi et Orbi“?

Velké církevní svátky

O Velikonocích si připomínáme nejdůležitější událost křesťanské víry. To, co během tohoto období oslavujeme, je podstatou naší křesťanské identity: Ježíš se nejen narodil, aby k nám hovořil o Bohu, ale byl také ochotný trpět a zemřít za nás.

Během Velikonoc slavíme, že Ježíš vstal z mrtvých, a tak umožnil, abychom žili navždy s Bohem v nebi. Na Velikonoční neděli (stejně jako na Boží hod vánoční) papež žehná městu Římu a světu („Urbi et Orbi“) z balkónu Svatopetrské baziliky. Velikonoční doba trvá padesát dnů (až do letnic).

> Více se můžeš dočíst v knize

Ježíšova smrt & vzkříšení jsou středem naší víry & spásy. O Velikonocích papež žehná městu Římu a světu.

Moudrost církve

Jak v liturgii církve působí Kristus?

Kristus v liturgii církve naznačuje a uskutečňuje především své velikonoční tajemství. Sesláním Ducha Svatého udělil apoštolům a jejich nástupcům moc uskutečňovat dílo spásy eucharistickou obětí a svátostmi, v nichž on sám působí sdělováním své milosti věřícím celého světa a všech dob. [KKKC 222]

Co je podstatou každé liturgie?

Liturgie je vždycky především setkáním s Ježíšem Kristem. Každá eucharistická bohoslužba je oslavou velikonočního tajemství. Ježíš oslavuje spolu s námi přechod ze smrti do života a otvírá nám cestu k životu.

Nejdůležitější bohoslužbou na světě byla velikonoční bohoslužba, kterou slavil Ježíš se svými učedníky ve večeřadle v předvečer své smrti. Učedníci se domnívali, že jim Ježíš bude tradičně připomínat vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Ježíš ale s nimi slavil vysvobození celého lidstva z moci smrti. Tehdy v Egyptě uchránila „krev beránka“ izraelský národ před zhoubným dílem anděla smrti. Nyní to byl sám Beránek Boží, jehož krev zachrání lidstvo ze smrti. Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání jsou totiž znamením, že po smrti člověk získává nový život. Ježíš sám přirovnává svou smrt a vzkříšení k vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Spásný účinek Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání se proto označuje jako velikonoční tajemství. Ve srovnání s krví beránka, která zachránila Izraelity před smrtí při vyjití z Egypta (Ex 12), je tím skutečným Beránkem Ježíš sám, protože vysvobodil lidstvo z osidel smrti a hříchu. [Youcat 171]

Jaká „znamení“ dosvědčují Ježíšovo vzkříšení?

Kromě podstatného znamení, jímž je prázdný hrob, je Ježíšovo zmrtvýchvstání dosvědčeno ženami, které se jako první setkaly s Ježíšem a zvěstovaly to apoštolům. Ježíš se pak „ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou“ (1 Kor 15,5–6) a ještě jiným. Apoštolové si nemohli zmrtvýchvstání vymyslet, vždyť ho pokládali za nemožné a sám Ježíš je káral pro jejich nevěru. [KKKC 127]

Proč je zmrtvýchvstání zároveň transcendentní událostí?

I když je zmrtvýchvstání historickou událostí, ověřitelnou a dosvědčenou znameními a svědectvími, jako vstup Kristova lidství do Boží slávy přesahuje a překonává dějiny a je tajemstvím víry. Z tohoto důvodu se vzkříšený Kristus neukázal světu, ale svým učedníkům a učinil je svými svědky před lidem. [KKKC 128]

Jak učedníci zjistili, že Ježíš vstal z mrtvých?

Učedníci, kteří nejprve ztratili veškerou naději, uvěřili v Ježíšovo zmrtvýchvstání, protože ho po jeho smrti při nejrůznějších příležitostech spatřili, hovořili s ním, a tak poznali, že je živý.

Velikonoční události, které se odehrály v Jeruzalémě roku 30, nejsou žádné vymyšlené příběhy. Ježíšova smrt a domnělý krach jejich společné věci vedly učedníky k tomu, že se rozutekli („My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele“, Lk 24,21) nebo se zabarikádovali za zamčenými dveřmi. Teprve setkání se zmrtvýchvstalým Pánem je vysvobodilo ze strnulosti a naplnilo je nadšenou vírou v Ježíše Krista, Pána nad životem a smrtí. [Youcat 105]

Existují důkazy Ježíšova zmrtvýchvstání?

Neexistují žádné přímé důkazy Ježíšova zmrtvýchvstání ve smyslu výsledků exaktních věd. Avšak existují silná svědectví četných jednotlivců i skupin těch, kteří byli přímými účastníky jeruzalémských událostí.

Nejstarším křesťanským svědectvím o zmrtvýchvstání je list, který napsal sv. Pavel církevní obci v Korintu asi dvacet let po Ježíšově smrti: „Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratřím najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli“ (1 Kor 15,3-6). Pavel zde dosvědčuje živou tradici, kterou nalezl v prvotním křesťanském společenství, když se dva nebo tři roky po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání sám stal křesťanem – na základě převratného setkání se vzkříšeným Pánem. Učedníci pochopili prázdný hrob jako první odkaz na Ježíšovo zmrtvýchvstání (Lk 24,5-6). Právě ženy, které podle tehdejšího právního chápání nebyly schopny vydávat svědectví, objevily prázdný hrob. I když se píše, že apoštol Jan už u prázdného hrobu „uviděl a uvěřil“ (Jan 20,8b), jistota o tom, že Ježíš žije, se upevnila teprve celou řadou jeho zjevení. Četná setkání se Zmrtvýchvstalým uzavírá Kristovo nanebevstoupení. A přece i po něm až do dnešních dnů se lze setkat se živým Pánem: Ježíš Kristus žije.  [Youcat 106]

Co k tomu říkají papežové

Dnes promlouvají svědkové: nejen ti první, očití svědkové, ale také ti, kteří se od nich poučili o velikonočním poselství a předávali svědectví o Kristu ukřižovaném a vzkříšeném z generace na generaci. Někteří vydali svědectví až k prolití své krve a díky nim pokračovala církev na své cestě, a to i skrze krutá pronásledování a zatvrzelé odmítání. Jeho smrt a zmrtvýchvstání vyznávali lidé v koncentračních táborech a gulazích, pod hrozbou bomb a děl, za teroru rozpoutaného slepou nenávistí, která tragicky pohltila jednotlivce i celé národy. Dnes přišli z velikého soužení a pějí chválu Kristu. V něm, který vstal ze stínu smrti, byl život učiněn zjevným. (Papež Jan Pavel II., velikonoční poselství Urbi et Orbi, 12. dubna 1998)