Všechny tweety
Předchozí:
Následující:

3.53 Jaké jsou hlavní části východní liturgie?

Východní katolíci

Kde římští katolíci mluví o „mši svaté“ nebo „slavení eucharistie“, tam východní církve hovoří o „Božské liturgii“. Existují různé způsoby slavení Božské liturgie, nejrozšířenější je Božská liturgie svatého Jana Zlatoústého. Původním jazykem, kterým svatý Jan tuto liturgii psal, byla řečtina, ale během staletí byla přeložena do mnoha jazyků.

Božská liturgie se skládá ze tří hlavních částí:

  • liturgie příprav (příprava kněze a příprava darů k liturgii)
  • liturgie katechumenů (bohoslužba slova s modlitbami)
  • liturgie oběti neboli věrných, které se účastní jen pokřtění (oběť chleba a vína, účast na daru Ježíšova života)
V Božské liturgii je liturgie příprav následována liturgií Božího slova a liturgií Ježíšovy oběti.

Moudrost církve

Co eucharistie představuje v životě církve?

Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Vrcholí v ní činnost, jíž nás Bůh posvěcuje, i naše bohopocta. Obsahuje celé duchovní dobro církve: samého Krista, naši velikonoční oběť. Eucharistie vyjadřuje a vytváří společenství božského života a jednotu Božího lidu. Slavením eucharistie se již nyní připojujeme k nebeské liturgii a předjímáme věčný život. [KKKC 274]

Jakými jmény nazýváme Ježíšovu hostinu s námi a co tyto pojmy znamenají?

Nejrůznější názvy svědčí o neprobádatelném tajemství: svatá oběť, mše svatá, mešní oběť – večeře Páně – lámání chleba – eucharistické shromáždění – památka umučení, smrti a zmrtvýchvstání Páně – svatá a božská liturgie, svatá tajemství – svaté přijímání.

Svatá oběť, mše svatá, mešní oběť: jedinečná Kristova oběť, která naplňuje všechny dosavadní oběti a překonává je, se zpřítomňuje ve slavení eucharistie. Církev a věřící odevzdávají sebe samé a připojují se ke Kristově oběti. Slovo mše pochází z latinské výzvy, jíž jsou věřící v závěru mše propuštěni: Ite, missa est – Nyní vyjděte, jste posláni!

Večeře Páně: každé slavení eucharistie je zároveň i večeří, kterou Ježíš slavil se svými učedníky, a předjímá hostinu, k níž Pán usedne na konci věků se svými vykoupenými. Nejsme to my lidé, kdo tu koná bohoslužbu, je to Pán, který nás k ní svolává a který je v ní tajemným způsobem přítomen.

Lámání chleba: „lámání chleba“ bylo starým židovským obyčejem při stolování, který

Ježíš převzal při poslední večeři.Vyjádřil jím svou oběť „za nás“ (Řím 8,32). Podle „lámání chleba“ učedníci poznali Pána po jeho zmrtvýchvstání. „Lámáním chleba“ také nazývala prvotní církev svá bohoslužebná shromáždění.

Eucharistické shromáždění: slavení večeře Páně je také „děkovným“ shromážděním, které je viditelným výrazem církve.

Památka umučení, smrti a zmrtvýchvstání Páně: při slavení eucharistie se připomínají spásné a osvobozující činy Ježíše Krista, zejména umučení, smrt a zmrtvýchvstání Páně. Vše, co Bůh prostřednictvím Ježíše Krista učinil, se zpřítomňuje a na shromážděné společenství a na celý svět se vylévá Boží uzdravující a osvobozující moc.

Svatá a božská liturgie, svatá tajemství: Při slavení eucharistie se sjednocuje nebeská a pozemská církev k jediné slavnosti. Protože eucharistické dary, ve kterých je přítomen Ježíš Kristus, jsou takříkajíc to nejsvětější na světě, hovoříme o nich jako o tom nejposvátnějším.

Svaté společenství: při mši svaté se sjednocujeme s Ježíšem Kristem, který nám dává účast na svém těle a na své krvi, abychom vytvořili jediné tělo. Tak jsme v něm i mezi sebou navzájem jedno a vytváříme společenství (communio = společenství). [Youcat 212]