Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
3 kruizen in de avondzon

1.28 Proč musel Ježíš zemřít tak strašnou smrtí?

Co pro nás Ježíš vykonal?

Ježíš zemřel na kříži strašnou, bolestivou a nelidskou smrtí. Ježíš je Syn Boží, ale též skutečný člověk. Proto trpěl a zakoušel bolest a strach jako kterýkoliv člověk. Ve svém utrpení a smrti Ježíš vzal na sebe to nejzazší lidské utrpení a všechny naše hříchy (Žid 9,28) Žid 9,28: Kristus: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají. . Ale svým zmrtvýchvstáním přemohl smrt; tak nás ze smrti vykoupil a nabízí nám odpuštění všech našich hříchů.

Svou hroznou smrtí Ježíš dokázal, že jej nic nemůže odloučit od lásky Boha Otce ani odradit od lásky k člověku. A láska Boha Otce je mocnější než smrt. Bůh to potvrdil Ježíšovým vzkříšením z mrtvých.

> Více se můžeš dočíst v knize

Ježíš nás skrze utrpení a smrt, které podstoupil místo nás, usmířil s Bohem. Zničil hřích, abychom mohli žít navěky.

Moudrost církve

Jaké jsou účinky Kristovy oběti na kříži?

Ježíš svobodně nabídl svůj život jako smírnou oběť, naši neposlušnost napravil naprostou poslušností své lásky až k smrti. Touto „láskou až do krajnosti“ (Jan 13,1) smířil Boží Syn Otce s celým lidstvem. Kristova velikonoční oběť tedy vykupuje všechny lidi jedinečným, dokonalým a definitivním způsobem a znovu je uvádí do společenství s Bohem. [KKKC 122]

Proč nás musel Ježíš zachránit právě smrtí na kříži?

Kříž, na kterém byl nevinný Ježíš strašlivým způsobem popraven, je místem vrcholného ponížení a opuštěnosti. Kristus, náš Spasitel, si vyvolil kříž, aby na sebe vzal vinu světa a aby na sobě vytrpěl utrpení světa. Tak svou dokonalou láskou přivedl svět zpátky k Bohu.

Bůh nám nemohl projevit svou lásku přesvědčivěji, než že se v osobě Syna dal přibít na kříž. Kříž byl v antice tím nejpotupnějším a nejukrutnějším popravčím nástrojem. Římští občané nesměli být odsouzeni k trestu ukřižováním, ať se provinili jakkoliv závažným zločinem. Bůh tak vstoupil do nejpropastnějšího utrpení lidstva. Od té doby už nikdo nemůže říci: „Bůh neví, jak trpím.“ [Youcat 101]

Proč Ježíš vyzývá své učedníky, aby přijali svůj kříž?

Ježíš vyzývá své učedníky, aby vzali svůj kříž a následovali ho. Chce totiž přidružit ke své vykupitelské oběti právě ty, kteří z ní mají prospěch jako první. [KKKC 123]

Proč máme i my přijímat utrpení ve svém životě, „brát na sebe kříž“ a následovat Ježíše?

Křesťané nemají vyhledávat utrpení. Pokud jsou konfrontováni s nevyhnutelným utrpením a pokud ho připojí k Ježíšovu utrpení, mohou v něm objevovat smysl: „Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích“ (1 Petr 2,21).

Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě!“ (Mk 8,34). Úkolem křesťanů je zmírňovat utrpení ve světě. Jenže utrpení tu bude vždycky. Ve víře můžeme přijímat vlastní utrpení a sdílet utrpení druhých. Tímto způsobem se lidské utrpení sjednocuje s Kristovou spásnou láskou, a stává se tak součástí božské síly, která proměňuje svět k lepšímu. [Youcat 102]

Co znamená, že Ježíš je „jednorozený Boží Syn“?

Když Ježíš sám sebe označuje za „jednorozeného Božího Syna“ (jediného zrozeného syna; srov. Jan 3,16) a když toto vyzná Petr a další, vysvětluje se tak, že jenom Ježíš je ze všech lidí na světě více než pouhý člověk.

Na mnoha místech Nového zákona (Jan 1,14.18; 1 Jan 4,9; Žid 11,7 aj.) se Ježíš nazývá „Synem“. Při křtu a při proměnění hlas z nebe nazývá Ježíše „milovaným Synem“. Ježíš otvírá před svými učedníky svůj jedinečný vztah k nebeskému Otci: „Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit“ (Mt 11,27). Skutečnost, že Ježíš Kristus je opravdu Boží Syn, vychází plně najevo při zmrtvýchvstání. [Youcat 74]

Co k tomu říkají církevní otcové

Držme se své naděje a záruky naší spravedlnosti, kterou je Ježíš Kristus, jenž „na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže“ (1 Petr 2,24) a jenž „nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného“ (1 Petr 2,22), ale podstoupil všechny tyto věci, abychom mohli žít v něm. [Sv. Polykarp, Dopis Filipanům, kap. 8:1 (MG 5, 1012)]