Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
slotzuster

2.9 Jaké druhy mnichů, mnišek a řeholníků existují?

Církev dnes

Řeholníci – muži i ženy – jsou lidé, kteří se rozhodli zasvětit celý svůj život Bohu a žít pouze pro něj. Žijí podle pravidel své řehole (nebo kongregace) a pracují buď v rámci svého kláštera či komunity, nebo venku ve světě.

Několik příkladů řeholních společenství: Misionářky lásky (kongregace založená matkou Terezou), klarisky, paulínky, františkáni, jezuité, dominikáni… Každé z těchto společenství má rozdílné poslání a způsob života. Některé se zaměřují zejména na modlitbu, další pracují ve školách či v nemocnicích, jiné působí na poli evangelizace nebo prokazují mnohé další služby.

> Více se můžeš dočíst v knize

Existují mnohé formy zasvěceného života. Řeholníci dali Bohu všechno a jejich život se řídí pravidly. Modlí se, žijí a pracují společně, aby zvěstovali evangelium.

Moudrost církve

Jak je utvořen Boží lid?

V církvi jsou z Božího ustanovení posvěcení služebníci, kteří přijali svátost svěcení a tvoří církevní hierarchii. Ostatní se nazývají laici. Z obou skupin pak pocházejí věřící, kteří se zvláštním způsobem zasvěcují Bohu sliby evangelijních rad: čistoty v celibátu, chudoby a poslušnosti. [KKKC 178]

Co je to zasvěcený život?

Je to životní stav uznaný církví. Je to svobodná odpověď na zvláštní Kristovo volání, jíž se zasvěcení pod vlivem Ducha Svatého zcela oddávají Bohu a usilují o dokonalost lásky. Toto zasvěcení se vyznačuje zachováváním evangelijních rad. [KKKC 192]

Čím zasvěcený život přispívá k poslání církve?

Zasvěcený život se podílí na poslání církve prostřednictvím úplné oddanosti Kristu a bratřím, která je svědectvím o naději v nebeské království. [KKKC 193]

Jakou strukturu má jedna, svatá, všeobecná, apoštolská církev?

V církvi jsou laici a duchovní (klérus). Jako Boží děti mají tutéž důstojnost. Jsou pověřeni rovnocennými, i když rozdílnými úkoly. Posláním laiků je v celém světě budovat Boží království. S nimi působí zasvěcení nositelé úřadu (duchovní), jimž je svěřena služba řídit církev, vyučovat a posvěcovat. V obou stavech pak existují křesťané, kteří se zvláštním způsobem dávají Bohu k dispozici v čistotě, chudobě a poslušnosti (např. řeholníci).

Úkolem každého křesťana je vydávat svědectví evangeliu vlastním životem. Bůh však vede každého člověka zvláštní cestou. Jedny posílá jako laiky, aby v rodině a v povolání budovali Boží království uprostřed světa. Ve křtu a v biřmování jim k tomu uděluje potřebné dary Ducha Svatého. Jiným svěřuje pastýřskou službu; mají vést, vyučovat a posvěcovat jeho lid. Na tento úkol si nikdo nemůže činit nárok z vlastního rozhodnutí; pověřit jím může jen Pán, který uděluje povolanému člověku ve svátosti kněžského svěcení pro tuto cestu svou božskou sílu. Takový člověk proto může jednat z Kristovy moci a může udělovat svátosti. [Youcat 138]

Proč si Ježíš přeje, aby někteří lidé po celý život žili v chudobě, čistotě bez manželství a poslušnosti?

Bůh je láska. Proto touží také po naší lásce. Jednou z podob milujícího se odevzdání Bohu je žít jako Ježíš – a sice v chudobě, čistotě a poslušnosti. Kdo takto žije, má hlavu, srdce a ruce zcela k dispozici pro Boha a pro lidi.

Vždycky se najdou jednotliví lidé, které Ježíš natolik přemůže a uchvátí, že „pro nebeské království“ (Mt 19,12) odevzdají Bohu úplně všecko – dokonce i tak nádherné dary, jako je vlastní majetek, vlastní vůle a manželská láska. Takový život podle evangelijních rad chudoby, čistoty a poslušnosti ukazuje všem křesťanům, že svět sám o sobě ještě není všechno. Teprve setkání s božským Ženichem „tváří v tvář“ zajistí člověku skutečné štěstí. [Youcat 145]

Co k tomu říkají papežové

Od počátků prvního mnišství až po současná „nová společenství“ vznikla každá forma zasvěceného života díky povolání Ducha následovat Krista, jak nás učí evangelium. Pro zakladatele a zakladatelky bylo evangelium absolutním pravidlem; každé jiné pravidlo chtělo být pouze projevem evangelia a prostředkem, jak ho žít v plnosti. Jejich sliby měly smysl pouze proto, že jejich prostřednictvím mohli uskutečňovat tuto svoji vášnivou lásku. (Papež František, Apoštolský list zasvěceným osobám, 21. listopadu 2014)