Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
houten bankje

3.3 Jaký způsob modlitby je nejlepší?

Osobní modlitba

Modlit se může kdokoliv kdykoliv a kdekoliv, buď sám, nebo ve skupině. Když jsi s Bohem o samotě, buduješ s ním vztah skrze osobní modlitbu. (Nezáleží na tom, jak se modlíš: Bůh je šťastný, že jsi s ním. Při modlitbě je důležité, když jednoduše od srdce mluvíš o svých starostech i radostech.)

Je velmi dobré vyhradit si každý den nějaký čas na osobní modlitbu. Večer můžeš navíc v modlitbě zhodnotit svůj den a děkovat Bohu za všechno, co jsi od něj dostal/a.

> Více se můžeš dočíst v knize

Existuje mnoho způsobů modlitby. Nejdůležitější je udělat si na modlitbu čas. Jak se modlíš, je méně důležité, než to, že trávíš s Bohem kvalitní čas.

Moudrost církve

Jaké jsou podstatné způsoby křesťanské modlitby?

Mezi pět základních forem modlitby patří velebení, klanění (adorace), prosebná a přímluvná modlitba, modlitba díkůvzdání,  modlitba chvály. [Youcat 483]

Co je to velebení?

Velebení je odpověď člověka na Boží dary: protože Bůh dává požehnání, srdce člověka může zase velebit toho, který je zdrojem všeho požehnání. Jeho dobrota, blízkost, slitování - to vše znamená požehnání. „Bůh ti žehnej“, tak zní nejstručnější přání Božího požehnání.

Každý křesťan by měl svolávat Boží požehnání na sebe i na druhé lidi. Rodiče mohou požehnat svým dětem znamením kříže na čele. Vzájemně si mohou žehnat lidé, kteří se milují. Nadto kněz žehná z moci svého úřadu výslovně Ježíšovým jménem a z pověření církve. Jeho prosba o požehnání nabývá zvláštní účinnosti mocí kněžského svěcení a mocí modlitby celé církve. [Youcat 484]

Proč je třeba klanět se Bohu?

Každý člověk, který si uvědomuje, že je Božím tvorem, pokorně uzná svého Stvořitele a bude se mu klanět. V postoji klanění (adorace) však neuctívá pouze Boží velikost, všemohoucnost a svatost, klaní se i Boží lásce, která způsobila, že se v Ježíši Kristu Bůh stal člověkem.

Ten, kdo se skutečně klaní Bohu, padá před ním na kolena nebo se před ním vrhá na zem. Vystihuje tak pravdu vztahu mezi člověkem a Bohem: Bůh je velký, my jsme nepatrní. A přitom člověk není nikdy větší, než když ve svobodné odevzdanosti padá na kolena před Bohem. Člověk, který hledá víru v Boha a začíná se modlit, může tímto způsobem nalézt k němu cestu. [Youcat 485]

Proč máme Boha prosit?

Bůh, který nás zná do hloubi duše, také ví, co potřebujeme. A přece si přeje, abychom ho prosili, abychom se na něho obraceli ve svých potřebách, abychom k němu křičeli, volali ho a vzývali a dokonce s ním zápasili.

Bůh nepotřebuje naše prosby, aby nám pomáhal. To, že ho máme prosit, je pro naše dobro. Ten, kdo neprosí a nechce prosit, uzavírá se sám do sebe. Teprve člověk, který prosí, se otvírá a obrací se k Původci veškerého dobra. Ten, kdo prosí, navrací se domů k Bohu. Proto prosebná modlitba uvádí člověka do správného vztahu k Bohu, který respektuje naši svobodu. [Youcat 486]

Proč se máme u Boha přimlouvat za druhé lidi?

Jako se Abrahám přimlouval za obyvatele Sodomy, jako se Ježíš modlil za své učedníky, jako prvotní křesťanská obec „nehleděla jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých“ (Flp 2,4), tak se všichni křesťané modlí za všechny – za lidi, které nesou ve svém srdci; za lidi, kteří jsou jim vzdáleni, a dokonce za své nepřátele.

Čím více se člověk učí modlitbě, tím hlouběji prožívá, že je začleněn do duchovní rodiny, v níž se projevuje moc modlitby. S veškerou starostí o lidi, které mám rád, tedy stojím uprostřed lidské rodiny, v níž mohu čerpat sílu z modlitby druhých a také mohu na druhé svolávat Boží pomoc. [Youcat 487]

Proč máme Bohu děkovat?

Všechno, co jsme a co máme, dostáváme od Boha. Svatý Pavel prohlašuje: „Máš něco, co bys nedostal?“ (1 Kor 4,7). Být vděčný Bohu, dárci všeho dobra, přináší štěstí.

Bohu vzdáváme díky neustále, především však slavením eucharistie (z řec. díkůčinění). V ní Ježíš přináší Bohu celé proměněné stvoření a dává nám účast na svém díkůvzdání Otci. I nás Ježíš vykoupil z moci hříchu a smrti, proto máme být z hloubi srdce vděční a vyjadřovat Bohu své díky nejrůznějšími způsoby. [Youcat 488]

Co znamená chválit Boha?

Bůh nepotřebuje náš potlesk. Naopak my potřebujeme spontánně projevit Bohu svou radost a nadšení. Chválíme Boha pro něho samého, že je a že je dobrý. Tak se už v této době připojujeme k věčné chvále andělů a svatých v nebi. [Youcat 489]

Můžeme se modlit kdekoliv?

Ano, modlit se můžeme úplně všude. Přesto katolík vyhledává také místa, na kterých Bůh „přebývá“ zvláštním způsobem. Jsou to především katolické kostely, v nichž je náš Pán přítomen svátostným způsobem ve svatostánku.

Je důležité modlit se všude: ve škole, v metru, během večírku, mezi přáteli. Celý svět je zapotřebí prosytit požehnáním. Ale stejně důležité je navštěvovat posvátná místa, na kterých na nás Bůh v určitém smyslu čeká, abychom si u něho mohli vydechnout, načerpat posilu, dát se naplnit a poslat. Když křesťan vstoupí do nějakého kostela, nikdy v něm nekoná pouhou turistickou prohlídku. Na okamžik spočine v tichu, pokloní se Bohu a obnoví tak své přátelství a lásku k němu. [Youcat 498]

Co k tomu říkají papežové

Svatý Jan Maria Vianney své farníky učil především svědectvím vlastního života. Právě na jeho příkladu se učili modlit, zastavovat se často před svatostánkem a navštěvovat zde Ježíše v nejsvětější svátosti. „Při dobré modlitbě není třeba říkat mnoho,“ vysvětloval jim farář. „Víme, že Ježíš je zde ve svatostánku: otevřeme mu svá srdce a radujme se z jeho svátostné přítomnosti. To je ta nejlepší modlitba.“ (List papeže Benedikta XVI. k vyhlášení Roku kněží, 16. června 2009)