Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
lucht

3.46 Proč se klade takový důraz na hřích, a ne na naději?

Eucharistie

Někteří lidé si myslí, že církev příliš silně zdůrazňuje to, co dělají špatně, místo toho, co se jim daří. Je jejich kritika opodstatněná? Ježíš přišel, aby nám přinesl život, a to život v hojnosti (Jan 10,10) Jan 10,10: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti. . Přesto víme z vlastní zkušenosti, že děláme chyby a dopouštíme se hříchů

Ježíš se naštěstí neupíná na naše hříchy, a celým srdcem nám touží odpouštět. Abychom se připravili na výjimečnost setkání s Ježíšem v eucharistii, žádáme ho o odpuštění, které potřebujeme znovu a znovu. Skrze svou smrt a vzkříšení Ježíš učinil toto odpuštění přístupným každému z nás. V aplikaci #TwGOD najdeš liturgii svátosti smíření a běžné mešní texty v mnoha jazycích.

> Více se můžeš dočíst v knize

Náš hřích je skutečný, stejně jako Boží odpuštění, v které doufáme. Bez odpuštění se ve víře nemůžeme pohnout kupředu.

Moudrost církve

Co eucharistie představuje v životě církve?

Eucharistie je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Vrcholí v ní činnost, jíž nás Bůh posvěcuje, i naše bohopocta. Obsahuje celé duchovní dobro církve: samého Krista, naši velikonoční oběť. Eucharistie vyjadřuje a vytváří společenství božského života a jednotu Božího lidu. Slavením eucharistie se již nyní připojujeme k nebeské liturgii a předjímáme věčný život. [KKKC 274]

Co je to svatá eucharistie?

Svatá eucharistie je svátost, ve které Ježíš Kristus za nás dává své tělo a krev –sám sebe, abychom se také my odevzdali v lásce jemu a abychom se s ním sjednotili ve svatém přijímání. Tak se spojujeme s jediným Kristovým tělem, církví.

Eucharistie je po křtu a po biřmování třetí iniciační svátostí katolické církve. Eucharistie je tajemným středem všech těchto svátostí, protože Ježíšova historická oběť na kříži se při proměňování zpřítomňuje skrytým nekrvavým způsobem. Tak se slavení eucharistie stává „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“ (LG 11). K ní se všecko upíná; není nic většího, čeho by ještě bylo možno dosáhnout. Jíme-li nalámaný chléb, sjednocujeme se s láskou Ježíše, který dal za nás své tělo na dřevě kříže. Pijeme-li z kalicha, sjednocujeme se s tím, který v oběti za nás prolil svou krev. Tento obřad jsme si nevymysleli. Ježíš sám slavil se svými učedníky poslední večeři a předjímal jí vlastní smrt; daroval se svým učedníkům v podobě chleba a vína a vybídl je, aby od toho okamžiku vždycky a všude slavili v eucharistii jeho smrt. „To čiňte na mou památku“ (1 Kor 11,24). [Youcat 208]

Jak se mám připravit, abych mohl přistoupit ke svatému přijímání?

Ten, kdo chce přijmout svaté přijímání, musí být katolík. Pokud by si byl vědom závažného hříchu, musí se předtím vyzpovídat. Než přistoupí k oltáři, měl by se usmířit s bližními.

Ještě před několika lety byla běžná praxe, že se přede mší svatou minimálně tři hodiny nic nejedlo; lidé se tak chtěli připravit na setkání s Pánem Ježíšem ve svatém přijímání. Dnes církev doporučuje alespoň jednu hodinu střídmosti. Jiným znamením úcty je vybrané pěkné oblečení – vždyť jdeme na dostaveníčko s Pánem světa. [Youcat 220]

Co k tomu říkají papežové

V naději jsme spaseni, říká sv. Pavel nejen Římanům, ale také nám (srov. Řím 8,24). „Vykoupení“, tedy spása, nepředstavuje v křesťanské víře jen holý fakt. Vykoupení se nám dostalo tím způsobem, že jsme byli obdařeni nadějí, a sice takovou nadějí, na kterou se můžeme spolehnout a v jejíž síle můžeme čelit přítomnosti: tuto přítomnost, i v její namáhavé podobě, můžeme pak prožívat a přijmout, pokud nás přivádí k určitému cíli, pokud si můžeme být tímto cílem jisti a pokud je tento cíl tak vznešený, že je schopen ospravedlnit jakoukoliv námahu k jeho dosažení. (Papež Benedikt XVI., Spe Salvi [Nadějí spaseni], encyklika o křesťanské naději čl. 1, 30. listopadu 2007)