Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
glas-in-lood raam met Mozes en de stenen tafelen

1.19 Měl/a bych se řídit všemi předpisy v Bibli?

Čtení Bible

Ježíš nepřišel na zem, aby předpisy Starého zákona zrušil, ale aby je naplnil. Nový zákon vrhá na Starý zákon nové světlo. Některé biblické zákony již neplatí, protože nám Ježíš dal vyšší přikázání, které je založeno na lásce k bližnímu. Ježíš nám například říká, že milovat nepřátele je lepší než hledat odplatu, když se nám stane něco špatného.

Mnohé další zákony, jako je Desatero, jsou stále platné. Církev vedená Duchem Svatým nám pomáhá chápat, které zákony pro nás stále platí a které ne

> Více se můžeš dočíst v knize

Nový zákon vrhá nové světlo na Starý zákon: některá přikázání byla zrušena, jiná znovu zdůrazněna. Láska je nejdůležitějším přikázáním.

Moudrost církve

Proč Písmo svaté učí pravdě?

Protože Bůh sám je autorem Písma svatého, nazývá se inspirované a učí bez omylu těm pravdám, které jsou nutné k naší spáse. Duch Svatý totiž inspiroval lidské autory, aby zapsali to, čemu nás chtěl naučit. Nicméně křesťanská víra není „náboženství knihy“, je náboženstvím Božího Slova, které „ není slovem psaným a němým, nýbrž Slovem vtěleným a živým“ (sv. Bernard z Clairvaux). [KKKC 18]

Jak může být Písmo svaté „pravdou“, když zdaleka ne všechno, co se v ní píše, je správné?

Bible nám nezprostředkovává historicky přesné údaje nebo přírodovědecké poznatky. Navíc její autoři byli také dětmi své doby. Sdíleli kulturní představy svého okolí a často vězeli i v jeho omylech. Přesto najdeme v Písmu svatém s jistotou všechno, co člověk potřebuje vědět o Bohu a o cestě ke spáse. [Youcat 15]

Jaká jednota existuje mezi Starým a Novým zákonem?

Písmo je jedno, protože Boží slovo je jediné, jediný je Boží plán spásy, jediná je také božská inspirace obou Zákonů. Starý zákon připravuje Nový, zatímco Nový je naplněním Starého: oba dva se navzájem osvětlují.  [KKKC 23]

Jaký význam má Starý zákon pro křesťany?

Ve Starém zákoně se Bůh zjevuje jako ten, kdo stvořil a udržuje svět, a jako ten, který vede a vychovává lidi. Rovněž knihy Starého zákona jsou Božím slovem a Písmem svatým. Bez Starého zákona člověk nedokáže porozumět Ježíši Kristu.

Ve Starém zákoně začíná velký příběh vyučování ve víře, která v Novém zákoně doznává rozhodujícího obratu a na konci světa, v opětovném slavném příchodu Ježíše Krista dosahuje svého cíle. Starý zákon přitom znamená podstatně více než pouhou předehru Nového zákona. Přikázání a proroctví pro lid staré smlouvy a v nich obsažená zaslíbení pro všechny lidi nebyla nikdy odvolána. V knihách Starého zákona nalézáme nenahraditelný poklad modliteb a moudrosti; na prvním místě jsou to žalmy, které se staly součástí každodenní modlitby církve. [Youcat 17]

Jaký význam má Nový zákon pro křesťany?

V Novém zákoně se naplňuje Boží zjevení. Čtyři evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana jsou jádrem Písma svatého a nejvzácnějším pokladem církve. Boží Syn nám v nich ukazuje, kdo je, a setkává se s námi. Ze Skutků apoštolů se dovídáme o počátcích církve a o působení Ducha Svatého. V apoštolských listech se lidský život se svými nejrůznějšími stránkami posouvá do Kristova světla. Ve Zjevení svatého Jana nahlížíme do událostí dovršení času.

Ježíš je vše, co nám Bůh chtěl říci. Celý Starý zákon připravuje lidi na událost vtělení Božího Syna. Veškerá zaslíbení docházejí v Ježíši svého naplnění. Být křesťanem znamená žít stále hlouběji ve spojení s Ježíšovým životem. K tomu ale potřebujeme číst a žít evangelium. Madeleine Delbrêlová prohlašuje: „Bůh nám svým Slovem říká, kdo je a co chce; říká to s konečnou platností a říká to znovu na každý den. Když bereme do rukou evangelium, měli bychom pamatovat, že v něm přebývá Slovo, které se touží v nás vtělit, které si přeje nás uchvátit, abychom tak na novém místě, v nové době a v novém lidském prostředí začali nanovo svůj život.“ [Youcat 18]

Co k tomu říkají církevní otcové

Náš Pán Ježíš Kristus nás podřídil, jak to sám v evangeliu řekl, svému jhu a břemenu, které jsou lehké. Uložil tedy svému novému lidu zachovávat všechno, co je přikázáno kanonickými spisy, s výjimkou těch břemen, která nacházíme v pěti knihách Mojžíšových – ty ukládaly tehdejšímu lidu podřízenost ve shodě s jejich povahou a prorockými časy, ve kterých žili.
[Sv. Augustin, Dopisy, č. 54 (ML 33, 200)]