Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
laatste avondmaal

2.15 Kdo jsou apoštolové? Kdo jsou jejich nástupci?

Ježíš, apoštolové a papež

Během svého pozemského života Ježíš vybral ze svých učedníků dvanáct apoštolů. Rozeslal je do celého světa, aby lidem pomáhali a hlásali jim Ježíšovo poselství, evangelium. Samotné slovo apoštol v podstatě znamená „ten, který je poslaný“.

Po Ježíšově nanebevstoupení apoštolové pokračovali ve své práci. Službu, kterou obdrželi od Ježíše, předávali svým následovníkům, které nazýváme biskupy. Dnešní biskupové jsou skrze dlouhou nepřerušenou linii svých předchůdců nástupci apoštolů.

> Více se můžeš dočíst v knize

Ježíš si vyvolil dvanáct apoštolů, aby řídili církev, udělovali svátosti a hlásali evangelium; jejich nástupci jsou biskupové.

Moudrost církve

Jakou moc v království dává Ježíš svým apoštolům?

Ježíš vyvolil dvanáct apoštolů, budoucích svědků svého zmrtvýchvstání a dává jim účast na svém poslání a své moci, aby učili, odpouštěli hříchy, budovali a vedli církev. V tomto sboru Petr dostává „klíče království“ (Mt 16,19) a zaujímá první místo: jeho posláním je střežit neporušenost víry a posilovat v ní své bratry. [KKKC 109]

V čem spočívá poslání apoštolů?

Slovo apoštol znamená poslaný. Ježíš, poslaný Otcem, povolal k sobě dvanáct ze svých učedníků, ustanovil je za své apoštoly a učinil z nich vyvolené svědky svého vzkříšení a základy své církve. Dal jim příkaz, aby pokračovali v jeho poslání: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20,21) a slíbil jim, že s nimi zůstane až do konce světa.

Proč Ježíš povolal apoštoly?

Ježíš okolo sebe soustředil velký okruh žáků, jak mužů, tak žen. Z tohoto kruhu vyvolil dvanáct mužů, které nazval apoštoly (Lk 6,12-16). Apoštoly specifickým způsobem vzdělával a pověřoval je různými úkoly: „Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat nemocné“ (Lk 9,2). K poslední večeři pozval Ježíš pouze těchto dvanáct apoštolů a svěřil jim poslání: „To konejte na mou památku“ (Lk 22,19b).

Apoštolové se stali svědky Ježíšova zmrtvýchvstání a ručiteli jeho pravdivosti. Po Ježíšově smrti pokračovali v plnění jeho úkolu. Pro zachování své služby si vyvolili následovníky: biskupy. Nástupci apoštolů si podnes uvědomují toto zplnomocnění udělené Ježíšem: vedou, vyučují a konají bohoslužbu. Soudržnost apoštolů se stala základem jednoty církve (apoštolská posloupnost). Mezi Dvanácti vystupoval do popředí Petr, kterému Ježíš svěřil zvláštní autoritu: „A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev“ (Mt 16,18). Z Petrova mimořádného postavení mezi apoštoly vzešel úřad papeže. [Youcat 92]

Proč si církev říká apoštolská?

Církev se nazývá apoštolská, protože je založena na apoštolech, zachovává jejich tradici a je vedena jejich nástupci.

Ježíš povolal apoštoly jako své nejbližší spolupracovníky. Byli jeho očitými svědky. Po svém zmrtvýchvstání se jim mnohokrát zjevil. Daroval jim Ducha Svatého a rozeslal je jako své zplnomocněné vyslance do celého světa. V rodící se církvi byli zárukou jednoty. Své poslání a zplnomocnění předali vkládáním rukou svým nástupcům, biskupům Tak se to děje podnes a tento postup se nazývá apoštolská posloupnost.  [Youcat 137]

Co je to apoštolská posloupnost?

Apoštolská posloupnost je předávání poslání a moci apoštolů jejich nástupcům, biskupům, prostřednictvím svátosti svěcení. Díky tomuto předávání církev zůstává ve společenství víry a života se svým původem, zatímco během staletí řídí všechen svůj apoštolát pro šíření Kristova království na zemi. [KKKC 176]

Jak v liturgii církve působí Kristus?

Kristus v liturgii církve naznačuje a uskutečňuje především své velikonoční tajemství. Sesláním Ducha Svatého udělil apoštolům a jejich nástupcům moc uskutečňovat dílo spásy eucharistickou obětí a svátostmi, v nichž on sám působí sdělováním své milosti věřícím celého světa a všech dob. [KKKC 222]

Co k tomu říkají církevní otcové

Apoštolská posloupnost začíná od samotného stolce apoštola Petra, kterému Pán po svém vzkříšení svěřil úkol pást jeho ovce, a vede až k současným biskupům. [Sv. Augustin, Proti Manicheově dopisu, kap. 4 (ML 42, 175)]