Všechny tweety
Předchozí:
Následující:
snelweg

2.14 Můžu být dobrým křesťanem i bez církve?

Původ církve

Ježíš věděl, že žít jako křesťan nebude lehké. Proto ustanovil církev, v níž všichni jeho následovníci tvoří společenství. Prostřednictvím tohoto společenství může věřící přicházet k Bohu, zejména přijímáním svátostí a životem, který nás Bůh učí.

Ježíš nás miluje natolik, že byl ochoten obětovat pro církev svůj život. Kdokoliv odmítá církev, odmítá také Ježíše. Pokud lidé církev bez vlastního zavinění neznají, neznamená to, že jsou automaticky zatraceni. Nicméně je mnohem jednodušší přijít k Bohu skrze církev. Bůh touží, aby všichni přišli do věčné blaženosti.

> Více se můžeš dočíst v knize

Ježíš založil církev jako spolehlivou cestu k Bohu se vším, co potřebujeme, abychom dosáhli cíle našeho života v nebi.

Moudrost církve

V jakém smyslu je církev svatá?

 Církev je svatá, protože jejím původcem je nejsvětější Bůh; Kristus se za ni obětoval, aby ji posvětil a dal jí moc posvěcovat; Duch Svatý ji oživuje láskou. V církvi je plnost všech prostředků spásy. Svatost je povoláním každého jejího člena a cílem veškeré její činnosti. Církev v sobě zahrnuje Pannu Marii a nesčetné svaté jako vzory a přímluvce. Svatost církve je pramenem posvěcení jejích dětí, kteří uznávají, že zde na zemi jsou všichni hříšníci a stále potřebují obrácení a očišťování. [KKKC 165]

Co znamená, že církev je všeobecnou svátostí spásy?

Znamená to, že je znamením a nástrojem smíření a společenství celého lidstva s Bohem i jednoty celého lidského pokolení. [KKKC 152]

Co znamená tvrzení: „Mimo církev není spásy“

Znamená to, že veškerá spása pochází od Krista-hlavy skrze církev, která je jeho tělem. Proto nemohou být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Kristus založil církev a že je nezbytná ke spáse, a přesto do ní nevstoupí anebo v ní nevytrvají. Zároveň díky Kristu a jeho církvi mohou dosáhnout věčné spásy všichni ti, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, ale upřímně hledají Boha a pod vlivem milosti se snaží plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí. [KKKC 171]

Kdo patří do katolické církve?

Všichni lidé různým způsobem patří nebo jsou zaměřeni ke katolické jednotě Božího lidu. Plně je začleněn do katolické církve ten, kdo má Kristova Ducha a je s ní spojen svazky vyznání víry, svátostí, církevního vedení a společenství. Pokřtění, kteří plně neuskutečňují tuto katolickou jednotu, jsou v určitém, i když nedokonalém společenství s katolickou církví. [KKKC 168]

Jaký je vztah katolické církve k hebrejskému lidu?

Katolická církev zakládá svůj vztah k hebrejskému lidu na skutečnosti, že tento lid byl vyvolen Bohem přede všemi, aby přijal jeho Slovo. Právě Izraelité „byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus“ (Řím 9,4–5). Na rozdíl od jiných nekřesťanských náboženství židovská víra je již odpovědí na zjevení Boha ve Staré smlouvě. [KKKC 169]

Jaké je spojení katolické církve s nekřesťanskými náboženstvími?

Spojení je dáno společným původem a cílem lidského pokolení. Katolická církev uznává, že to, co je dobré a pravdivé v jiných náboženstvích, pochází od Boha, je paprskem jeho pravdy, může být přípravou k přijetí evangelia a vybízet k jednotě lidstva v Kristově církvi. [KKKC 170]

Jak se církev dívá na ostatní náboženství?

Církev respektuje všechno, co je na jiných náboženstvích dobrého a pravdivého. Ctí a podporuje svobodu vyznání jako jedno ze základních lidských práv. Přesto si je vědoma toho, že Ježíš Kristus je jediným Spasitelem všech lidí. On jediný je  „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6).

Každý, kdo hledá Boha, je nám křesťanům blízký. Zvláštní stupeň „příbuzenství“ vnímáme k muslimům. Také islám, stejně jako židovství, patří k monoteistickým náboženstvím (monoteismus). Muslimové také uctívají Boha Stvořitele a uznávají Abraháma jako praotce své víry. Korán považuje Ježíše za velkého proroka, jeho Matku Marii za matku proroka. Církev učí, že lidé, kteří bez vlastního zavinění neznají Krista a jeho církev, ale upřímně hledají Boha a žijí podle hlasu svého svědomí, dosáhnou věčné spásy. Kdo však poznal, že Ježíš Kristus je „cesta, pravda a život“, a přece ho nechce následovat, nenalezne spásu jinou cestou. Přesně to vyjadřuje výrok „extra ecclesiam nulla salus“ (mimo církev není spásy). [Youcat 136]

Co je úkolem církve?

Církev má ve všech národech světa dávat vzklíčit a růst Božímu království, které už započalo v Ježíši.

Kamkoliv Ježíš přišel, nebe se dotýkalo země: začalo Boží království, království pokoje a spravedlnosti. Církev slouží tomuto království. Není samoúčelná. Pokračuje v díle, které započal Ježíš. Měla by jednat pouze tak, jak jednal Ježíš. Nadále vykonává Ježíšova posvátná znamení (svátosti). Šíří Ježíšova slova. Proto je církev přes všechnu svou slabost mocnou částí nebe na zemi. [Youcat 123]

Co k tomu říkají církevní otcové

Kdokoli se oddělí od církve, (…) je oddělen od příslibů církve. (…) Je cizincem: nemůže mít Boha za otce ten, kdo nemá církev za matku. [Sv. Cyprián, O jednotě katolické církve, kap. 6 (ML 4, 502)]